Něco málo z historie
Prvni byla Iriska, do ktere jsem se uplně zamilovala když jsem ji viděla na fotce, měla 15měsicu a ja jsem ji prostě chtěla a vubec jsem nevěděla, do čeho jdu. Pani Čurdova, teď už Eliška, mě ji přivezla a opravdu to byla láska na první pohled a trva doteď. Je na mě až chorobně zavislá a má pocit, že mě všichni i manžel chtěji ubliži a ona mě musi chranit. Druhý byl Bram. Sehnala jsem ho na inzerat mollos v nouzi. Hned jsem tam volala, aniž bych se domluvila s manželem a posléze jsem ho postavila před hotovou věc, že v sobotu nám z Ostravy dovezou psa. Samozdřejmě byla doma chvilku tichá domacnost, ale když Bramču uviděl, zamiloval se do něj možna rychleji, než já. Když jsme uchovnili i irisku a Bramika, řekli jsme si, že bychom mohli mit štěňátka. Na prvni kryti jsme jeli k Elišce, protože jsme se tak domluvili a nakryli jsme Irisku Gertem. Pak už jsme čekali, jestli se to uchyti, nebot kryti bylo přimo ukázkové. Iriska porodila jedno štěňátko - holčičku, kterou jsme pojmenovali Arvica a samozdřejmě jsme si ji nechali. Druhe kryti jsme plánovali po roce. Řikali jsme si, že jedno šteňátko irisku nějak nevyčerpalo. Chtěli jsme nakrýt Bramem, ale po progesteronu, kdy Iriska měla nejvyši čas jsme zjistili. že Bramika zajima vic plná miska, než harajici fena. Tak jsme jeli do Brna - Kral.pole na umělé oplodněni.ale tam nam oznámili, že náš Bram je na sto procent neplodný. Když jsme odchazeli z ordinace, poprosil mě pan doktor, jestli by jeden z mých psů napodstoupil test na darcovstvi krve, neboť tam maji fenečku kokršpaněla, které se nevytvařeji po porodu červene krvinky a potřebuji velkého zdravého psa a pul litru krve. Bramečkova krev se spojila s krvi nemocné fenečky a Bram ji zachranil život, což nám majitelka kokršanelky telefonicky potvrdila.. Ještě jeden hrdinsky skutek Bram udělal. Pan doktor ho velmi chvalil, jak krásně spolupracoval, když odebiral vzorek semene a poprosil mě, jestli bych Brama nedovezla až tam budou medici. Takže Bram pomohl medikum při praxi. S Iriskou jsme opět jeli k Elišce nakrývat. Druhý vrh byl o něco lepši, štenatka byla dvě. Pro změnu dva kluci, ale bohužel jeden pejsek měl v těle zánět, což jsme zjistili pozdě a nepomohly ani injekce antibiotik a pejsek dvanáctý den po porodu zemřel.. Znovu jsme měli jenom jedno štěňátko. Manžel ho pojmenoval Blaide a opravdu je to malý úpír, co nam pije krev. I Blaide nám zůstal doma, neboť se nám zdálo, že nějak špatně chodi, jako by cupital a kroutil zadkem. Po vyšetřeni a navštěvách a litani po doktorech jsme zjistili, že má nemocné obě přední nohy a musi jit na operaci což obnášelo jeden měsic operace, potom pejska hlidat doma, aby nožička byla v klidu. Za dva měsice jde znova na operaci a potom už bude snad v pořadku. Štěňátka mu nenecháme aby to snad nebylo dědičné, takže i Blaidika máme pro radost, tak jako Bramču. Budeme s nim chodit jenom na výstavy, a učit ho poslušnosti. Jedina kdo nám zatím na výstavách dělá radost, je Arvica. V únoru v Brně na mezinarodni výstavě vyhrala v sobotu i v neděli cajc ve třidě mladych a v Ostravě vyhrála v třidě otevřene cac a stala se narodnim vitězem. Největši láska je pro mě stejně iriska. Jsem štastná, že mam tyhle užasné pejsky i když jsou s nimi někdy problemy, ale svoji laskou nám všechno vráti. Bohužel mezi negativa patři i to ,že už jsme čtyři roky nebyli nikde na dovolené, neboť naše pejsky nám odmitá kdokoliv pohlidat a dlouho se nikam nepodiváme ,ale to nám zas tak nevadi protože každy člověk vidi smysl života v něčem jiném a my ho našli v naši male zoologicke zahradě.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Moniko, je vidět, že své psy miluješ a tak jsem moc ráda, že Irisku máš právě ty.Ozvi se, jak žijete. Pa, Eliška
Ahoj Moniko
(Eliška, 3. 3. 2011 22:40)Ahoj Moniko, je vidět, že své psy miluješ a tak jsem moc ráda, že Irisku máš právě ty.Ozvi se, jak žijete. Pa, Eliška
super
(Oluše Svob., 7. 1. 2010 11:47)Teda Mončo klobouk dolů.to je teda fantasticky napsaný.fakt super.to bych do tebe ani neřekla že dáš něco takovýho dohromady.
Ahoj Moniko
(Eliška, 3. 3. 2011 22:41)